en

iconSpirituální potřeby seniorů v institucionální péči

Anna Cieslarová, Radka Bužgová
Ostravská univerzita, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence

Abstract

CIESLAROVÁ, A. – BUŽGOVÁ, R. Spiritual needs of seniors in institutional care. In Ošetrovateľstvo: teória, výskum, vzdelávanie [online], 2014, vol. 4, no. 2, pp. 50-57. Available on: http://www.osetrovatelstvo.eu/archiv/2014-rocnik-4/cislo-2/spiritualni-potreby-senioru-v-institucionalni-peci.

Aim: The aim of the research was to determine the importance and filling of spiritual needs of seniors in institutional care. Furthermore, notice the difference in the importance of fullness and spiritual needs based on age, religion, attendance of children, length of stay in the institution and self activities and independence of respondents.

Methodology: Spiritual needs were assessed using a questionaire which values the importance of variety and fullness needs. The questionnaire contained a total of 25 items grouped into 7 domains. To assess of self independece was used Barthel test. Research was attended by 150 seniors from 6 homes for seniors in Ostrava.

Results: Seniors frequently considered important spiritual needs without regard to religious belief, namely: to be in nature and appreciate its beauty (95 %), to give and receive love (90 %), to be filled with peace (90 %), be thankful (87 %), experience and appreciate the music (88 %), to observe moral principles (85 %) and have ensured dignified care (84 %). Significantly for more important was considered the spiritual needs of seniors which to be of religious faith, they were also more satisfied with the saturation of these needs. Seniors who have not frequented visits of their children have reported unmet needs in the domain Meaning of life.

Conclusion: Spiritual needs are not only the needs of the faithful people, but are a matter for each of us. Proper recognition of spiritual needs and assist in their implementation is an essential part of a holistic view of nursing.

Keywords: spirituality, religion, spiritual need, senior, institutional care, the meaning of life.

Úvod

Přechod starého člověka do institucionální péče může být spojen se ztrátou autonomie, pocitu soběstačnosti a soukromí. Starý člověk může ztrácet jistotu orientace a pocit bezpečí. Přesunem do ústavního zařízení si může uvědomovat, že jeho život se blíží ke konci. Tento přesun může být vnímán jako poslední etapa, po které už může následovat pouze smrt, proto přesun do instituce může být pro mnoho jedinců stresující (Vágnerová, 2007, s. 419-420). Péče o seniory v institucionální péči by tedy měla vycházet z celostního chápání potřeb, včetně spirituální péče. Holistická péče zahrnuje péči o tělo, mysl i ducha. Je založena na předpokladu, že každá tato část je propojena s ostatními a vzájemně se ovlivňují. Harmonický vztah mezi těmito třemi oblastmi je důležitý pro osobní pohodu. Přesto není spirituální péči věnována v ošetřovatelství dostatečná pozornost (Narayanasamy, 2004, s. 7).

Spirituální potřeby jsou ale často mylně chápany a spojovány s potřebami věřících osob (Svatošová, 2012, s. 23). V institucionální péči nejsou dostatečně uspokojovány (Mlýnková, 2011, s. 50). Ivanová (2005, s. 205) poukazuje na to, že spiritualita je daleko obecnější, zahrnuje duchovní prožitky a potřeby, které si člověk praktikuje podle svého systému religiózních představ a je náboženství nadřazená. Náboženství je podle Říčana (2007, s. 45) pouze jedna z možnosti projevu spirituality. McGrath (2001, s. 13) uvádí, že spiritualita má svůj původ v hebrejském slovu „ruach“ Tento pojem bývá nejčastěji překládán jako „duch“, ale zahrnuje i řadu dalších významů, jako např.“dech nebo „vítr“. Ivanová (2005, s. 204-205) nazývá spiritualitu jako určitý způsob duchovního života, který může mít souvislost s konkrétním náboženstvím, ale může se vyskytovat i nezávisle na něm. Spiritualita je určitým přesvědčením o vyšší síle, která člověka přesahuje (Říčan, 2007, s. 44).

Spiritualita zahrnuje tedy mimo náboženství i otázky smyslu života, naděje, lásky, nalezení vnitřního klidu či umění radovat se z krásy (Galek et al., 2005, s. 62-67; Majerníková, Jakabovičová, 2008, s. 23).

Duchovní potřeby můžou být zvýrazněny u seniorů, jejichž život se pomalu blíží ke konci. Empirické studie zjistily vyšší míru spirituality a religiozity u starších osob (Peterson, Seligman, 2004, s. 613). Starý člověk se více zamýšlí nad smyslem své existence, bilancuje svůj život a často se u něj objevují otázky, na které nezná odpověď (Křivohlavý 2011, s. 115).

Spirituální potřeby bývají mnohdy obtížně hodnotitelné, často se jim přikládá menší význam. Starý člověk někdy nedokáže přesně popsat, či pojmenovat danou duchovní potřebu, často ji ani neumí sám sdělit nebo se o ni bavit. Zvlášť složitější je to u osob, které se považují za nevěřící (Vaníčková, 2002).

K hodnocení duchovních potřeb byly vytvořeny měřící nástroje, které se dají snadno zahrnout do anamnestických formulářů. Jedná se např. o dotazníky SQ (Spirituality Questionnaire) (Parsian, 2009, s. 2-11) nebo SPNQ (Spiritual Needs Questionnaire) (Büssing, Balzat, Heusser, 2010, s. 266-273). Mimo to existují i různé pomůcky, které se snaží pouze poukázat na oblasti, na které je potřeba se při hodnocení duchovních potřeb zaměřit. K těmto oblastem rovněž nabízejí možné otázky. Patří zde např. hodnotící nástroje FICA (Puchalski, 2010) a HOPE (Anandarajah, Hight 2001, s. 81-89). V současné literatuře ale existuje málo studií, které by porovnaly účinnost hodnotících nástrojů. Je ale potřeba nezapomínat na to, že duchovní potřeby nejsou pouze výčtem určitých potřeb na papíře, či kroužkováním. Na hodnocení duchovních potřeb by mělo být vymezeno více času, mělo by zahrnovat i naslouchání či společnou bilanci života daného seniora. Rovněž by se tyto potřeby neměly hodnotit pouze jednorázově, ale měly by být kontinuálně sledovány a pozorovány všemi zdravotníky (O´Connor, Aranda, 2005, s. 70-71).

Cíl

Cílem výzkumu bylo zjistit důležitost a naplněnost duchovních potřeb seniorů žijících v institucionální péči. Dále pak zjistit rozdíl v důležitosti a naplněnosti duchovních potřeb podle věku, náboženského vyznání, návštěvnosti dětí, délky pobytu v instituci a soběstačnosti respondentů.

Soubor

Výzkumný soubor tvořilo celkem 150 seniorů, kteří splňovali následující kritéria: věk ≥ 65 let, pobyt v institucionální péči (domov pro seniory), ochota ke spolupráci, schopnost porozumět stanoveným otázkám. Výzkum byl prováděn v 6 domovech pro seniory v Ostravě.

Z celkového počtu respondentů bylo 118 (79 %) žen a 32 (21 %) mužů. Nejvíce respondentů bylo ve věku 75 - 84 let (40 %), věřících (80 %) a lehce závislých na péči druhé osoby (54 %). Sociodemografická charakteristika souboru je shrnuta v tabulce 1.

Charakteristikan (%)Charakteristikan (%)
Tab. 1. Sociodemografická charakteristika souboru
Věk   V instituci  
65 – 74 let 26 (17) < 1 rok 40 (27)
75 – 84 let 60 (40) 1 – 3 roky 40 (27)
85 – 91 let 49 (33) 3 – 5 let 25 (16)
92 a více let 15 (10) > 5 let 45 (30)
Děti   Víra  
Ano 101 (67) Ano 120 (80)
Ne 49 (33) Římskokatolická církev 92 (77)
Návštěvy dětí (n=101)   Evangelická církev 17 (14)
Jednou denně 6 (7) Svědkové Jehovovi 2 (2)
Dvakrát týdně 14 (16) Adventisté 3 (2)
Jednou týdně 39 (44) Církev Husitská 6 (5)
Dvakrát měsíčně 12 (13) Ne 30 (20)
Jednou měsíčně 8 (9) Soběstačnost ADL  
Jednou za dva měsíce 4 (4) Nezávislý 12 (8)
Jednou za půl roku 5 (6) Lehká závislost 80 (54)
Jednou za rok 1 (1) Střední závislost 32 (21)
Vůbec 12 (12) Vysoká závislost 26 (17)

Metodika

Pro sběr dat byl použit dotazník vlastní konstrukce. Při konstrukci dotazníku jsme vycházeli ze 7 oblastí, které vytvořili na základě analýzy současných literárních zdrojů Galek et al. (2005, s. 62-69) se souhlasem autorů a to: láska/respekt, náboženství, vděčnost/naděje/vnitřní klid, smysl života, morálka a etika, ocenění krásy a otázky spojené se smrtí a umíráním. K jednotlivým oblastem bylo vytvořeno celkem 19 otázek. Dále bylo se souhlasem autorů převzato 6 otázek z dotazníku pro hodnocení potřeb v paliativní péči PNAP (Bužgová, Zeleníková, 2012), které byly přiřazeny k vhodným oblastem.

Dotazník obsahoval celkem 25 otázek sdružených do 7 domén a hodnotící dvě škály – důležitost potřeby a naplněnost. Míra důležitosti a naplněnosti jednotlivých potřeb byla hodnocena na škále 1 - 5 (1 – vůbec ne, 2 – spíše ne, 3 – nevím, 4 – spíše ano, 5 – velmi). Odpověď 3 – „nevím“ byla hodnocena v případě, že se pacient nemohl rozhodnout, zda je pro něho daná potřeba důležitá nebo není. Naplněnost duchovních potřeb byla respondenty hodnocena pouze v případě, že míru důležitosti jednotlivých položek označili 4 nebo 5. Kromě jednotlivých položek bylo vyhodnoceno také doménové skóre, které se pohybuje v intervalu 0-100. Vyšší číslo znamená větší důležitost / spokojenost se saturací potřeb v dané doméně.

Soběstačnost respondentů byla hodnocenou pomocí Barthelova testu ADL (Mahoney, Barthel 1965). Výzkum byl prováděn na základě písemného souhlasu vybraných zařízení.

Analýza dat

Pro popis souboru byla použita základní popisná statistika (frekvenční tabulky s absolutními a relativními počty, aritmetický průměr, směrodatná odchylka). Pro vyhodnocení rozdílu v doménových skóre dle sledovaných znaků (otázky náboženství, věku, Barthelův test, apod.) byla použita analýza rozptylu ANOVA. Statistické testy byly hodnoceny na hladině významnosti 5 %. Statistické zpracování bylo provedeno programem Stata v. 10.

Výsledky

Hodnocení jednotlivých položek spirituálních potřeb

Senioři nejčastěji za důležité považovali duchovní potřeby bez souvislosti s náboženstvím, jako být v přírodě a ocenit její krásu (95 %), dávat a přijímat lásku (90 %), být naplněn klidem (90 %), být vděčný (87 %), zažít a ocenit hudbu (88 %), dodržovat morální zásady (85 %) a mít zajištěnou důstojnou péči (84 %). Hodnocení důležitosti duchovních potřeb a spokojenost seniorů s jejich saturací je uvedeno v tab. 2. Nejčastěji za důležité a současně nenaplněné potřeby senioři uváděli být v přírodě a ocenit její krásu (71 %), mluvit s někým o smrti a umírání (60 %), řešit s někým obavy z toho, co je po smrti (53 %), být užitečný pro společnost (48 %), číst duchovní/náboženský materiál (38 %) a být naplněn klidem (31 %).

Tab. 2. Důležitost a naplněnost duchovních potřeb v jednotlivých doménách
DoménaDůležitost potřeb*Naplněnost potřeb**
Položkan%n%
Náboženství        
Nacházet útěchu ve víře/duchovním přesvědčení 95 63 3 3
Být účasten na bohoslužbě a jiných obřadech 80 53 23 29
Číst duchovní/náboženský materiál 66 44 25 38
Modlit se s někým 37 25 12 32
Mít podporu duchovního 67 45 17 25
Láska/respekt        
Dávat/přijímat lásku 135 90 22 16
Mít zajištěnou důstojnou péči o tělesné potřeby 126 84 2 2
Být užitečný pro společnost 103 69 49 48
Vděčnost/naděje/vnitřní klid        
Být naplněn klidem 135 90 42 31
Být vděčný 131 87 6 5
Mít naději 123 82 23 19
Smát se a zažít humor 123 82 35 28
Mít pozitivní náhled na život 118 79 22 19
Mít klidné místo k meditaci 75 50 12 16
Smysl života        
Najít smysl a účel v životě 99 66 5 5
Pochopit smysl svého utrpení 97 65 19 20
Morálka a etika        
Dodržovat morální/etické zásady 128 85 2 2
Ocenění krásy        
Být v přírodě/ocenit její krásu/vážit si ji 143 95 101 71
Zažít a ocenit hudbu 132 88 19 14
Otázky smrti a umírání        
Být smířen se svým okolím 123 82 11 9
Odpustit druhému 120 80 9 8
Mít kontrolu nad svým životem 83 55 21 25
Netrpět pocitem viny 69 46 14 20
Mluvit s někým o smrti a umírání 25 17 15 60
Řešit s někým obavy po smrti 15 10 8 53

* počet respondentů, kteří odpověděli číslem 4 - 5 (důležité – velmi důležité).
** počet respondentů, kteří považují danou potřebu za nenaplněnou, tedy odpověděli číslem 1 - 2 (vůbec ne – spíše ne) na škále naplněnosti.

Hodnocení spirituálních potřeb podle domén

Senioři nejčastěji za důležité považovali potřeby v doméně Ocenění krásy (doménové skóre 88,3) a Morálka a etika (doménové skóre 83,8). Naopak nejméně za důležité považovali potřeby v doméně Náboženství (doménové skóre 45,6) a Otázky smrti a umírání (doménové skóre 49,4). Senioři byli nejvíce spokojeni se saturací pro ně důležitých potřeb v doméně Morálka a etika (doménové skóre 79,3) a v doméně Otázky smrti a umírání (doménové skóre 75,8). Naopak nejméně byli spokojeni s naplněním pro ně důležitých potřeb v doméně Ocenění krásy (doménové skóre 54,0).

Hodnocení rozdílu v důležitosti a naplněnosti duchovních potřeb podle náboženství

Senioři, kteří se hlásili k náboženské víře („věřící“) uvedli signifikantně častěji důležitost spirituálních potřeb ve všech doménách, kromě domény Ocenění krásy. Věřící respondenti uvedli také větší spokojenost se saturací pro ně důležitých spirituálních potřeb ve všech doménách. Signifikantní rozdíl byl zjištěn pouze v doméně Vděčnost/naděje/vnitřní klid (tab. 3).

Tab. 3. Rozdíl v hodnocení důležitosti a naplněnosti duchovních potřeb seniorů podle náboženského vyznání
DoménaDůležitost potřeb Naplněnost potřeb 
VěřícíNevěřící VěřícíNevěřící 
průměr* (s)průměr*(s)Pprůměr*(s)průměr*(s)P
Náboženství 56,5 (30,4) 2,2 (8,6) 0,0000 73,1 (23,7) 62,5 (17,7) 0,5316
Láska/respekt 83,4 (16,8) 67,2 (26,2) 0,0001 74,3 (18,4) 72,0 (23,0) 0,5631
Vděčnost/naděje/klid 81,0 (16,7) 66,1 (19,3) 0,0000 72,4 (17,4) 58,4 (25,3) 0,0005
Smysl života 69,5 (29,6) 51,7 (33,3) 0,0046 72,7 (24,8) 68,4 (26,5) 0,4909
Morálka a etika 87,3 (26,1) 70,0 (38,5) 0,0040 79,9 (12,5) 76,3 (20,6) 0,2935
Ocenění krásy 88,8 (18,0) 86,3 (27,5) 0,5458 54,5 (24,4) 51,8 (23,0) 0,5960
Otázky smrti a umírání 51,5 (20,9) 41,3 (22,7) 0,0197 77,3 (22,2) 68,7 (23,5) 0,0841

* Doménové skóre se pohybuje v intervalu 0 - 100. Vyšší číslo znamená větší důležitost / naplněnost potřeb v dané doméně.
s – směrodatná odchylka

Hodnocení rozdílu v důležitosti a naplněnosti duchovních potřeb podle četnosti návštěv dětí

Statisticky významný rozdíl v hodnocení důležitosti spirituálních potřeb podle četnosti návštěv dětí byl prokázán pouze v doméně ocenění krásy (p = 0,0213). Senioři, kteří nebyli navštěvováni svými dětmi, považovali oblast ocenění krásy za důležitější než senioři, které jejich děti navštěvovali. Při hodnocení spokojenosti se saturací potřeb bylo zjištěno, že senioři, kteří byli navštěvováni svými dětmi, byli více spokojeni se saturací potřeb v doméně Smysl života, než senioři, za kterými jejich děti nechodili (p = 0,0012). V ostatních doménách nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl.

Hodnocení rozdílu v důležitosti a naplněnosti duchovních potřeb podle míry soběstačnosti

Při hodnocení rozdílu v důležitosti duchovních potřeb podle míry soběstačnosti nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl. Signifikantní rozdíl byl zjištěn pouze při hodnocení spokojenosti se saturací důležitých spirituálních potřeb a to v doméně Láska/respekt, Smysl života a Ocenění krásy (tab. 4). Senioři s vyšším stupněm závislosti byli méně spokojeni se saturací potřeb v uvedených doménách. Také ve všech ostatních doménách byli senioři nezávislí na péči druhé osoby nesignifikantně více spokojeni se saturací duchovních potřeb ve srovnání se seniory s určitým stupněm závislosti.

 Soběstačnost dle ADL 
Domény Nezávislý Lehká závislost Střední závislost Vysoce závislý  
 průměr*(s)průměr*(s)průměr*(s)průměr*(s)p
Tab. 4. Rozdíl v hodnocení důležitosti a naplněnosti duchovních potřeb seniorů podle stupně soběstačnosti
Láska/respekt 85,1 (16,1) 72,5 (19,4) 79,6 (18,8) 65,7 (17,6) 0,0070
Smysl života 80,6 (11,0) 75,5 (21,7) 71,35 (26,7) 58,5 (32,4) 0,0294
Ocenění krásy 71,9 (25,1) 55,3 (22,7) 51,6 (21,2) 44,7 (27,2) 0,0104

* Skóre jednotlivých domén se pohybuje v intervalu 0 - 100. Čím vyšší je číslo, tím větší je důležitost či naplněnost potřeb v dané doméně.
s – směrodatná odchylka

Hodnocení rozdílu v důležitosti a naplněnosti duchovních potřeb podle věku a délky pobytu

Také věk seniorů nesouvisel s hodnocením důležitosti duchovních potřeb. Ve škále saturace potřeb byl zjištěn statisticky významný rozdíl (p = 0,0007) pouze v doméně Smysl života. Nejméně byli spokojeni se saturací potřeb v doméně Smysl života mladší senioři ve věku 65-74 let (doménové skóre 53). Naopak nejvíce byli spokojeni senioři ve věku 85 - 91 let (doménové skóre 79).

Nebyla zjištěna souvislost mezi délkou pobytu v instituci a důležitostí a saturací spirituálních potřeb. Pouze v doméně náboženství považovali senioři žijící v instituci déle než 5 let častěji za důležité potřeby v doméně Náboženství (p = 0,0475).

Diskuze

K nejdůležitějším oblastem duchovních potřeb v našem výzkumu patřilo ocenění krásy, morálka a etika a láska/respekt. Podobným hodnocením duchovních potřeb se zabývali i kaplani, kteří pracovali v nemocnicích, zařízeních dlouhodobé péče a v jiných institucích. Jejich úkolem bylo zhodnotit, jak často navštívili pacienty s určitou duchovní potřebou. K nejběžnějším duchovním potřebám patřila oblast nalezení smyslu života, lásky / sounáležitosti a oblast naděje/klidu/vděčnosti. Kvůli takovým potřebám navštěvovali kaplani pacienty mnohokrát v týdnu až několikrát za den. Důležitá byla i potřeba modlitby a náboženské služby (Flanelly et al., 2006, s. 26-30).

Jednou vůbec z nejdůležitějších duchovních potřeb u našich respondentů byla potřeba být v přírodě/ocenit její krásu/vážit si ji. Galek et al. (2005, s. 63) se zmiňují o tom, že jedinci, kteří umějí ocenit krásu a dokonalost v různých oblastech života, mají v sobě určitou sílu úžasu, která je spojuje s něčím vyšším, než jsou oni sami. Mezi velmi důležité potřeby se řadila i potřeba dávat a přijímat lásku. Marche (2006, s. 56) spojuje potřebu lásky s duchovními potřebami. Dále se zmiňuje o tom, že aby se člověk cítil dobře, musí mít pocit, že je milován. Nedostatek pohody může být spojen právě s pocitem nedostatku lásky, osamocení nebo postrádání empatie od svého okolí či dokonce Boha. Büsing a Köning (2010, s. 21) uvádějí studii, ve které byly zjišťovány duchovní potřeby korejských pacientů s rakovinou. Potřeba lásky a sounáležitosti patřila pro tyto pacienty spolu s potřebami naděje, klidu a smyslu k nejdůležitějším potřebám. Potřeba být naplněn klidem, byla respondenty považována jako třetí nejdůležitější potřeba.

Velmi důležitá byla pro seniory i potřeba vděčnosti. Křivohlavý (2011, s. 98) hovoří o vděčnosti jako o pocitu radosti a díků, které jsou odpovědí za přijetí určitých darů. Zmiňuje se nejenom o osobní vděčnosti, ale i o tzv. nadosobní (transcendentální), která může být spojená např. s krásnou krajinou, hudbou či uměleckých dílem. Podle Marche (2006, s. 56) může dokonce vděčnost a uznání pozitivních aspektů v životě člověka jedinci pomoct vyrovnávat se s negativními účinky, které jsou spojené se stárnutím. Marková (2010, s. 87) uvádí, že i nemocný člověk má mnoho příležitosti k tomu, aby byl za něco vděčný. Může to být např. vděčnost za krásně prožitý život či za život v přátelství.

K nejméně naplněným potřebám v našem výzkumu patřila potřeba být v přírodě/ocenit její krásu/vážit si ji a potřeba mluvit s někým o smrti a umírání. Existenciální obavy se v době nemoci a utrpění vyskytují u mnoho jedinců. Velmi důležitá je potřeba připravit se na smrt a na umírání. Starší lidé potřebují diskutovat o svých obavách, zabývat se nevyřešenými problémy a mít představu o budoucím životě. Zvlášť pro nemocné je velmi důležité najít smysl a třeba i pozitivní význam jejich nemoci, aby se pro ně tato nemoc mohla stát snesitelnou (Marche 2006, s. 56-57). Řada studií o duchovních potřebách pacientů se zaměřuje právě na péči o pacienty na konci života. Balboni et al. (2007, s. 555-560) zjistili, že největší pravděpodobnost neuspokojených duchovních potřeb je u pacientů v terminálním stádiu onemocnění. Büsing a Koening (2010, s. 20) se zmiňují o studii pacientů s nádorovým onemocněním z USA. Pro tyto pacienty bylo nejdůležitější potřebou pomoct překonat obavu (51 %), hledat naději (42 %), smysl života (28 %) a mluvit s někým o smrti a umírání (25 %).

Pro osoby, které se považovaly za věřící, byly duchovní potřeby důležitější než u osob, které byly nevěřící. Duchovní potřeby byly také u věřících respondentů lépe saturovány, než u těch, kteří byli nevěřící. Marche (2006, s. 53) se zmiňuje o tom, že náboženská víra může některým jedincům pomoci pochopit smysl života. Vyšší religiozita byla rovněž zaznamenána s nižším výskytem depresivních symptomů. Bylo zjištěno, že náboženství a spiritualita může pomáhat snížit stres a zvýšit pocit uvolnění a relaxace (Baetz, Bowen, 2008, s. 384). Paulík (2010, s. 59) se zmiňuje o tzv. existenciální úzkosti, která je spojována právě s vědomím konečnosti života, hrozbou ztrátu smyslu života i vlastní existence, možnosti osamoceni ale i bezmocnosti. Nedávné studie v onkologii prokázaly, že spiritualita se vztahuje na psychickou pohodu a kvalitu života. Existencionální složka spirituality může být spojená se snížením úzkosti u pacientů s karcinomem bez ohledu na ohrožení života (Laubmeier, Zakowski, Bair, 2004, s. 48-55).

Co se týče smyslu života, osoby, které byly navštěvovány svými dětmi, spatřovaly větší smysl života. V rámci hodnocení naplněnosti duchovních potřeb a soběstačnosti respondentů, bylo zjištěno, že osoby, že vysoce závislí respondenti nejvíce postrádali lásku/respekt, smysl života a ocenění krásy. Věk respondentů měl vliv na naplněnost duchovních potřeb v oblasti smyslu života. Největší spokojenost s naplněnosti této oblasti udávaly osoby ve věku 85-91 let. Vágnerová (2007, s. 427) se zmiňuje o tom, že spirituální potřeby ve starším věku narůstají. Frankl (1996, s. 80-81) vnímá potřebu najít smysl a účel v životě jako velmi důležitou. Poukazuje na to, že otázky o smyslu života, které jedinec vyslovil, anebo zůstaly nevyslovené, patří ke specifickým otázkám člověka. Rovněž se zmiňuje o tom, že na tyto otázky mohou mít vliv i otřesné zážitky. Samotné pochybnosti o smyslu života podle něj nemusí být ihned výrazem něčeho chorobného. Smysl osobní existence, naplnění životních cílů a pocit, že život na této zemi měl smysl, je spojen s dobrou kvalitou života u pacientů s pokročilým onemocněním (Cohen et al. 1995, s. 207-219).

Závěr

Spiritualita nezahrnuje pouze náboženské potřeby, ale dotýká se života každého z nás. Zda jsme věřící, či nikoliv, mnohdy se dostáváme do situace, kdy se potřebujeme zamyslet nad svým životem. Potřebujeme vědět, že to, co ve svém životě konáme, má určitý smysl. Stejně je to i s nadějí. Tu často hledáme v těžkých obdobích svého života, jako je např. vlastní onemocnění či smrt někoho blízkého. Zvlášť pro starého člověka, který opouští svůj domov, ve kterém prožil velkou část svého života nebo i celý život a je s ním hluboce citově spjat, je takové obdobím velmi náročné. Tuto situaci komplikuje často i zhoršený stav jedince či až upoutání na lůžko. Vztahy se svými dětmi můžou být rovněž problémem, který takto staré lidí trápí. Samota a opuštěnost starých lidí může vzbuzovat touhu obrátit se k něčemu vyššímu – k Bohu, ale i přírodě či pouhé meditaci a hledání vlastního smyslu života. Je potřeba dbát na to, aby byly duchovní potřeby dostatečně uspokojovány.

Pomoc při naplňování spirituálních potřeb by se proto neměla stávat pouze záležitosti duchovních, ale měly by se touto oblasti zabývat všichni zdravotníci i pracovníci v sociálních službách. Není vždy potřeba hledat v pomoci při naplňování duchovních potřeb něco složitého. Někdy může stačit pouhý úsměch, popovídání si s klientem, pohlazení či dotek za ruku. K tomu, abychom mohli tyto potřeby dobře uspokojit, je především důležité umět je správně rozpoznat a nepodceňovat jejich význam. Zvlášť důležité je i dbát na potřeby u osob, které jsou vysoce závislé na svém okolí. Je potřeba, aby i takové osoby nacházely ve svém utrpení význam a neztrácely pocit lásky.

Pro další výzkum doporučujeme hodnotit psychometrické vlastnosti vytvořeného dotazníku pro zjištění jeho validity a reliability.

Seznam bibliografických odkazů

ANANDARAH, G. – HIGHT, E. 2001. Spirituality and Medical Practice: Using the HOPE Questions as a Practical Tool for Spiritual Assessment. In American Family Physician, 2001, vol. 63, no. 1, pp. 81-89.

BAETZ, M. – BOWEN, R. 2008. Chronic pain and fatigue: Associations with religion and spirituality. In Pain Research Management, 2008, vol. 13, no 5, pp. 383-388.

BALBONI, T. A. et al. 2007. Religiousness and Spiritual Support Among Advanced Cancer Patiens and Associations With End-of-Life Treatment Preferences and Quality of Life. In Journal of Clinical Oncology, 2007, vol. 25, no. 5, pp. 555-560.

BUŽGOVÁ, R. – ZELENÍKOVÁ, R. 2012. Vytvoření měřícího nástroje pro hodnocení potřeb pacientů v paliativní péči v souvislosti s kvalitou života: hodnocení potřeb pacientů v paliativní péči (PNAP). In Ošetřovatelství a porodní asistence, 2012, roč. 3, č. 2 s. 404-14.

BÜSSING, A. – KOENIG, H. G. 2010. Spiritual needs of patiens with chronic diseases. In Religions, 2010, vol. 1, no 1, pp. 18-27.

BÜSSING, A. – BALZAT H. J. – HEUSSER P. 2010. Spiritual needs od patiens with chronic pain diseases and cancer-validation of the spiritual needs questionnaire. In European Journal of Medical Research, 2010, vol. 15, no 6, pp. 266-273.

COHEN, S. R. et al. 1995. The McGill Quality of Life Questionnaire: a measure of quality of life appropriate for people with advanced disease. A preliminary study of validity and akceptability. In Palliative medicine, 1995, vol 9, no 3, pp. 207-219.

FLANNELLY, K. J. et al. 2006. The relative prevalence of various spiritual needs. In Scottish Journal of Healthcare Chaplaincy, 2006, vol. 9, no. 2, pp. 25-30.

FRANKL, E. V. 1996. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta, 1996. 237 s.

GALEK, K. et al. 2005. Assessing a Patienťs Spiritual Needs: a comprehensive instrument. In Holistic Nursing Practice, 2005, vol. 19. no. 2, pp. 62-69.

IVANOVÁ, K. 2005. Spiritualita, náboženství a duševní zdraví. In Ivanová, K. – Špirudová, L. – Kutnohorská, J. Multikulturní ošetřovatelství I. Praha: Grada, 2005. s. 204-233.

KŘIVOHLAVÝ, J. 2011. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie. Praha: Grada, 2011.144 s.

LAUBMEIER, K. K. – ZAKOWSKI, S.G. – BAIR, J.P. 2004. The role of spirituality in the psychological adjustment to cancer: a test od the transactional model of stress and coping. In International journal of behavioral medicine, 2004, vol. 11, no. 1, pp. 48-55.

MAHONNEY, F. I. – BARTHEL, D.W. 1965. Functional evaluation: the Barthel Index. In Maryland State Med J, 1965, vol. 14, no. 2, pp. 61-65.

MAJERNÍKOVÁ, L. – JAKABOVIČOVÁ A. 2008 Saturácia spirituálnych potřeb u onkologického pacienta. In Onkologická péče, 2008, roč. 12, č. 4, s. 22-24.

MARCHE, A. 2006. Religion, health, and the care of seniors. In Counselling, Psychotherapy, and Health, 2006, vol. 2, no. 1, pp. 50-61.

MARKOVÁ, M. 2010. Sestra a pacient v paliativní péči. Praha: Grada, 2010. 128 s.

MCGRATH, A. 2001. Křesťanská spiritualita. Praha: Volvox Globator, 2001. 310 s.

MLÝNKOVÁ, J. 2011. Péče o staré občany. Praha: Grada, 2011. 192 s.

NARAYANASAMY, A. et al. 2004. Responses to spiritual Leeds of older people. In Journal of Advanced Nursing, 2004, vol. 48, no 1, pp. 6-16.

O´CONNOR, M. – ARANDA, S. 2005. Paliativní péče: Pro sestry všech oborů. Praha: Grada 2005. 324 s.

PAULÍK, K. 2010. Psychologie lidské odolnosti. Praha: Grada, 2010. 240 s.

PETERSON, CH. – SELIGMAN, M. E. P. 2004. Character Strengths and Virtues: a handbook and classification. New York: Oxford University Press, 2004, 800 p.

PARSIAN, N. 2009. Developing and validating a questionnaire to measure spirituality: a psychometric process. In Global Journal of Health Science 2009, vol 1, no. 1, pp. 2-11.

PUCHALSKI, CH. 2010. Díky rozhovorům o duchovních otázkách mohou lékaři svým pacientům lépe porozumět [online]. 2010. [cit. 2013-12-20]. Dostupné z: http://www.umirani.cz/detail-clanek/diky-rozhovorum-o-duchovnich-otazkach-mohou-lekari-svym-pacientum-lepe-porozumet.html.

ŘÍČAN, P. 2007. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007. 328 s.

SVATOŠOVÁ, M. 2012. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? Praha: Grada, 2012. 112 s.

VANÍČKOVÁ, K. 2002. Spirituální potřeby seniorské populace v ČR [online]. 2002. [cit. 2013 – 12-20]. Dostupné z: http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=655.

VÁGNEROVÁ, M. 2007. Vývojová psychologie II: Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007. 461 s.

Kontakt

Mgr. Anna Cieslarová
Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, LF OU
Syllabova 19
703 00 Ostrava – Zábřeh
Česká republika
e-mail: anna.cieslar@seznam.cz

Prijaté: 17. 3. 2014
Akceptované:
2. 6. 2014