Prehliadaním tejto stránky súhlasíte s použitím cookies, ktoré nám pomáhajú zlepšovať naše služby. Viac info

Súhlasím



Rozhodování a rozhodovací procesy v ošetřovatelství

Andrea Scholzová Festová, Sylva Bártlová
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence

Abstract

SCHOLZOVÁ FESTOVÁ, A. – BÁRTLOVÁ, S. Decision and decision making processes in nursing. In Ošetrovateľstvo: teória, výskum, vzdelávanie [online], 2015, vol. 5, no. 1, pp. 25-30. Available on: https://www.osetrovatelstvo.eu/archiv/2015-rocnik-5/cislo-1/rozhodovani-a-rozhodovaci-procesy-v-osetrovatelstvi.

Background: Review article points out the importance of nurses in the decision-making process, which is an important part of the cognitive activities of a nurse and is one of the main skills of characterizing the professional nursing. The Declaration of the conference in Vienna in 1988 states that the role of the nurse is that it has to act as a partner in decision-making and planning (WHO, 1997).

Objective: The main aim is to definine the decision-making process and decision-making in nursing. On these bases, describe the factors influencing decision-making in nursing, barriers to decision-making for nurses and also the importance of participatory decision-making.

Methods: The contained theoretical bases are the result of the analysis of monographs, periodicals and legislative documents. Via the special keywords have been searching monographic resources and articles in scientific databases and then these articles were then subjected to content analysis.

Results: The decision and decision-making process in nursing were defined. The factors influencing decision-making process in nursing and also the barriers in nursing decision-making process have been described. Due to the nature of nurse´s work the importance of participatory decision-making process have been also described.

Conclusion: In the context of the provided care, nurse has to make numbers of decisions. The decision-making processes in nursing are influenced by many factors. But ultimately, they always affect patients care.

Keywords: decision, process, nurse, role, profession, autonomy

Úvod

Předkládaný přehledový článek se zabývá rozhodováním a rozhodovacím procesem v ošetřovatelství. Rozhodování v ošetřovatelství probíhá ve spojitosti s každou rolí, kterou sestry zaujímají v rámci své profese. Zároveň přejímají odpovědnost za tato rozhodnutí (Dowding, 2009). Rozhodování je procesem volby alespoň mezi dvěma rozhodovacími variantami. Spoluzodpovědnost v rozhodování posiluje profesní autonomii. Courtney a McCutcheon (2010) uvádí, že autonomní rozhodování má vliv na pracovní spokojenost, produktivitu činností v organizacích. Se vzrůstající autonomií se sestry - poskytovatelky péče dostávají do výkonných pozic v oblasti poskytování zdravotní péče. Tak mají možnost ovlivňovat strategická rozhodnutí týkající se předpisů, legislativy, podpory zaměstnanců a rozpočtu. I Roussel a Roussel (2011) uvádí, že zapojení sester do strategických rozhodování má za následek jejich vyšší pracovní spokojenost, lepší morálku, nižší fluktuaci, zlepšení komunikace, zlepšení vzájemné interakce s kolegy ze svého i spolupracujícího oboru, vyšší produktivitu.

Metodika

Na základě předem stanovených klíčových pojmů: rozhodovací proces, rozhodování, ošetřovatelství, determinanty rozhodování, bariéry rozhodování, participativní rozhodování, byly vyhledány odborné články ve vědeckých databázích Medline, Scoupus, EBSCO, Willey interscience a dále v online časopisech Journal of Advanced Nursing, Journal of Clinical Nursing a Contemporary Nurse, čímž byla stanovena minimální kritéria kvality vyhledávaného zdroje a to zařazení do vědecké databáze. Při vyhledávání byly použity následující limity: chronologická data od roku 1980 do roku 2014 bez geografického omezení. Jazykové omezení bylo použito pouze pro jazyk český, anglický a slovenský.

Z výběrového souboru 37 „jedinečných“ zdrojů byl sestaven výzkumný vzorek zahrnující 22 zdrojů. Vyřazené zdroje nesplnily výše určené limity. Kódovací (záznamovou) jednotkou naší studie je „článek“ v periodiku či monografii. V rámci šetření tedy byly analyzovány obsahy jednotlivých článků. Zdroje z výzkumného vzorku jsou řádně citovány níže v seznamu použitých zdrojů. Ve výsledcích jsou definovány pojmy: rozhodovací proces a rozhodování v ošetřovatelství. Dále jsou popsány faktory ovlivňující rozhodování v ošetřovatelství, bariery rozhodování u sester a vzhledem k charakteru sesterské práce také význam participativního rozhodování.

Interpretace výsledků – definování pojmů

Rozhodování

DeLaune a Ladner (2011) definují rozhodování jako výběr intervence z repertoáru činností, které umožní dosažení požadovaného cíle. S ohledem na neustálý rozvoj oblasti poskytování zdravotní péče narůstá význam sester jako tvůrců rozhodnutí. Je na ně vyvíjen silnější tlak na rychlá a efektivní rozhodnutí (Kelly, 2012). Význam rozhodování se projevuje především v tom, že ovlivňují zásadním způso­bem efektivnost fungování zdravotnictví a budoucí prosperitu. Nekvalitní rozhodování může být a často také bývá, jednou z významných příčin neúspěchu zdravotnických procesů (Veber, 2012). Sestry provádí každý den množství rozhodnutí. Jsou ovlivněny organizačními, profesionálními a regulačními rámci, dle kterých musí pracovat (Peate, 2006). Nejčastěji jsou zmiňovaná klinická rozhodování, etická rozhodování, rozhodování manažerská. Ta, ve svém důsledku vždy ovlivňují péči o pacienty.

Klinické rozhodování je komplexní proces zahrnující pozorování, získávání informací, kritické myšlení, hodnocení důkazů, aplikaci znalostí, schopností pro řešení problémů, reflexe a klinický úsudek k výběru nejlepšího směru aktivit. Ten optimalizuje pacientovo zdraví a minimalizuje potenciální nebezpečí (Standing, 2007). V oblasti klinické praxe je nutné si uvědomit, že rozhodnutí jsou založená na kvalitních důkazech. Ty vycházejí z výsledků výzkumů, uváděných v odborných expertízách, zvyšují kvalitu péče a života pacientů. Významným nástrojem rozhodování jsou rozhodovací stromy, ty zahrnují klinické algoritmy a Clinical Pathways (jedná se o standardizované plány péče uložené v časových rámcích) (Standing, 2007).

V rámci poskytování ošetřovatelské péče řeší sestra každodenně rozličná etická dilemata, přičemž se do popředí dostává mravnost rozhodování. Etická rozhodování sestry se opírají o dva typy teoretických východisek. Deontologická teorie podporuje konání dobra a eliminuje zlo, např. lhaní je špatné a nemorální, a to bez ohledu na důsledky pro pacienta. Tento systém je také nazýván formalistický a vychází z něho profesní etika, tj. etické kodexy. Druhým směrem je teorie racionalismu, který zvažuje v procesu rozhodování dobro a zlo s ohledem na jejich možné důsledky (Husted, 2007; Catalano, 2011).

Rozhodování sestry manažerky (nurse manager, head nurse) souvisí s její odpovědností v oblasti vedení a řízení ošetřovatelského personálu ve všech směnách a všech ošetřovacích jednotkách (Cooke, Philpin, 2008; Marková, 2013). Tyto sestry pracují obvykle na třech manažerských úrovních: top management (vrcholový – hlavní sestry/ náměstkyně pro ošetřovatelskou péči), middle management (střední/ vrchní sestry) a lower management (první linie, staniční sestry). Na všech úrovních řízení ošetřovatelské péče sehrávají sestry důležitou roli ve strategickém plánování, organizování, realizaci a zvyšování kvality ošetřovatelské péče. (Cooke, Philpin 2008; Marková 2013).

Rozhodovací proces v ošetřovatelství a jeho kroky

Sestry potřebují porozumět rozhodovacímu procesu tak, aby mohly dělat adekvátní rozhodnutí v rámci zdravotní péče (Peate, 2006). Koncepční modely využívané v ošetřovatelství poskytují základ komplexního rozhodování, které je zásadní pro rozvoj ošetřovatelské péče. Definice dle Vebera (2012) uvádí, že rozhodovací procesy lze chápat jako procesy řešení rozhodovacích problémů, tj. problémů s více (tj. alespoň dvěma) variantami řešení. Sestry tento rozhodovací proces využívají v rozhodování, která vycházejí z jejich rolí a pracovních pozic (Peate, 2006).

Oremová (1995) uvádí, že je to aktivita k dosažení předpokládaného výsledku, kterému předchází reflexe a rozvaha k odhadnutí situace. Následně je provedena volba, co by mělo být provedeno. Ellis a Hartley (2008) rozhodovací proces definují jako systematický kognitivní proces, ve kterém jsou identifikovány a vyhodnoceny alternativy. Dochází k výběru možnosti. Tyto procesy produkují výsledky. Podněcují aktivitu tj. něco dělat (nebo nedělat). Je třeba diferencovat algoritmus rozhodovacího procesu s kroky procesu ošetřovatelského a procesu řešení problémů. Ošetřovatelský proces je využíván v situacích pacientů a jejich problémů. Rozhodovací proces a proces řešení problémů je možno využít ve velkém množství situací v různých disciplínách (Kelly, 2012). Pojem procesu řešení problémů je nutné odlišit od rozhodovacího procesu. Jsou často považovány za synonymum. Konceptuálně se však liší. Proces řešení problému obsahuje zhodnocení a analýzu problému. Rozhodovací model pracuje s výběrem vhodných variant. Ne všechny rozhodovací procesy řeší problémy. Někdy se jedná pouze o volbu varianty. Rozhodování je však důležitým krokem v řešení problémů, nejedná se však o stejný model (Lipe, Beasley, 2004).

Rozhodovací problémy bychom mohli obecně vymezit existencí diference (odchylky) mezi žá­doucím stavem, tj. tím, co má být, a skutečným stavem, tj. tím, co reálně je.

Na základě rozhodovacích modelů Swansburg a Swansburg (2002) identifikovali sedm kroků rozhodovacího procesu. Prvním krokem je vymezení cílů a očekávaných výsledků. Cíle a očekávané výsledky je nutné znát před počátkem tohoto procesu.

Druhým krokem je identifikace problému. Předpokladem úspěšného řešení rozhodovacích problémů je jejich identifikace a stanovení priorit řešení. Naplnění této etapy je především získávání, analýza a vyhodnocování informací různého charakteru. Doporučuje se, aby sestry tyto problémové situace dále rozčlenily do dílčích problémů. Významné problémy se značnými negativními důsledky by měly být sestrami řešeny přednostně. Častým nedostatkem této etapy bývá jistá necitlivost vůči vznikajícím problémům, kterou lze shrnout do často používané věty „však ono to nějak dopadne“. S tím pak souvisí i pozdní identifikace problémů v okamžiku výrazného prohloubení jejich negativních dopadů (Swansburg, Swansburg, 2002; Veber, 2012).

Třetím krokem je sestava a analýza informací souvisejících s řešením. Získávání informací by mělo zahrnovat znalost dokumentů organizace. Sestry se připravují identifikovat alternativy. Posuzují potenciální řešení s vytýčenými cíli (Swansburg, Swansburg, 2002).

Čtvrtý krok je tvorba a hodnocení variant. Jedná se o etapou kladoucí vysoké nároky na tvůrčí schopnosti sester. Jejich snahou by proto mělo být zpracování co nejširšího souboru koncepčně odlišných variant. Předpokladem hodnocení a volby varianty určené k realizaci je vytvoření souboru kritérií hodnocení. Navržený soubor kritérií odráží stanovené cíle řešení problému. U potenciálních alternativ je třeba zohlednit čas, cenu a schopnosti, kdo bude rozhodnutí implementovat (Veber, 2012).

Pátý krok je volba jedné z variant. U každé jsou zjišťovány pozitivní a negativní dopady. Je ustanovena pravděpodobnost volby. Běžně se stanovuje nejlepší a nejhorší. Je nutné zhodnotit efektivitu každé varianty.

Šestým krokem rozhodovacího procesu je implementace vybrané varianty. Výše popsané předcházející fáze rozhodovacího procesu lze charakterizovat jako přípravu rozhodnutí. Následuje volba varianty určené k realizaci. Je třeba, aby sestry znaly způsoby implementace rozhodování a jejich schopnost pohledu z různých úhlů. V opačném případě jsou limitovány a v rozporu s filozofickými koncepty ošetřovatelské profese. Kvalitu realizace ovlivňuje angažovanost sester, kterých se důsledky variant týkají (Harrington et al., 2014).

Sedmým krokem je monitorace a evaluace výsledků. Sestry srovnávají požadované výsledky s nežádoucími výsledky. Vytváří modifikace nezbytné k dosažení požadovaných výsledků. Plynulost či mezery v procesu poslouží sestrám, aby monitorovaly budoucí procesy a zabránily znovuobjevení se problému.

Součástí rozhodovacího procesu je i analýza nákladů, jakožto zásadní nástroj pro rozhodování (Swansburg, Swansburg, 2002).

Determinanty rozhodování v ošetřovatelství

Rozhodovací procesy v ošetřovatelství ovlivňuje řada faktorů. Mezi ně patří emoce, hodnoty, vnímání a aktuální společenské klima. Sestry dělají rozhodnutí vyžadující inteligenci a úsudek, osobní a profesionální hodnoty, morálku, právo, politický rozhled, organizační kulturu, ekonomiku (Roussel, Roussel, 2011). Rozhodování sester je založeno na důkazech, biografii pacienta, pacientových prioritách, etických záležitostech. Hodnoty vstupují do rozhodovacího procesu. Efektivní tvůrci rozhodnutí disponují jistými dovednostmi. Tyto dovednosti se mohou naučit praxí a integrovat je do rozhodovacího procesu. Sebevědomí a asertivní jedinci jsou všeobecně efektivnější. Tyto schopnosti jsou umocněny racionálními faktory, kterými jsou zkušenosti a znalosti. Se vzrůstajícími zkušenostmi se rozhodování stává více automatické a intuitivní (Roussel, Roussel, 2011). Roussel a Roussel (2011) poukazují na skutečnost, že u sester s vyšším akademickým vzděláním vzrůstá lepší schopnost rozhodování v praxi. Swansburg a Swansburg (2002) uvádějí, že rozhodování sester je racionální i intuitivní. Intuice je kreativním a umocňujícím prvkem, který lze měřit a naučit se. Bennerová (2009) zjistila, že tento fenomén se vyskytuje u sester expertů, které disponují intuitivním úsudkem na rozdíl od začínajících sester. Bennerová (2009) uvádí, že intuice se může vyvinout podvědomě a / nebo záměrně. Intuice je rozvíjena prostřednictvím vzdělávání a rozsáhlé praxe s vhodnými příklady. Zkušenost vede k intuici, etickému uvažování a osobní znalosti (Benner, 2009). Bennerové model (From Novice to Expert) je v současnosti uznávanou filozofií ošetřovatelství. Je využitelný ve výzkumu, praxi i v ošetřovatelském vzdělávání (Altman, 2007).

Rozhodnutí mohou být analyzována z pohledu perspektivy, účinku, hodnot, kvality, návratnosti, jedinečnosti. Z pohledu perspektivy znamená, jak dlouho toto rozhodnutí bude organizaci ovlivňovat v budoucnu a jaký bude čas potřebný k požadovanému účinku. Účinnost znamená množství lidí, oddělení, která budou ovlivněna. Záleží, na které úrovni bylo rozhodnutí učiněno. Hodnoty znamenají zejména morální důsledky. Jednotliví členové vnáší své vlastní ideje, kulturu a hodnoty (Harrington et al. 2014).

Rozhodování o zdravotnickém systému je často ovlivněno sociopolitickými a ekonomickými ukazateli. Zdravotní péče je multidisciplinární a z toho vyplývá, že během rozhodnutí musí být reflektován pohled spolupracujících profesí, které mají odpovědnost za určené aspekty péče (Courtney, McCutcheon, 2010).

Rozhodování v ošetřovatelství se obvykle děje za nejistoty – nejsme si jisti, co se stane následně po našem rozhodnutí či aktivitě. Tato nejistota se projevuje zejména v nemož­nosti spolehlivého stanovení významu rizikových faktorů. Z toho pak vyplývá, že vzniká určitá pochybnost, zda zvolená varianta je skutečně variantou nejlepší, neboť důsledky jsou pouze odhadované. Nejistota rozhodování vychází často z nedostatečných informací, které mají sestry k dispozici (Thompson, Dowding, 2009). Thompson a Dowding (2009) uvádí tři typy nejistoty: technická, personální, konceptuální. Z praxe rozhodování jsou známé typické chyby, kterých by se měly sestry vyvarovat (kromě neznalosti metod a nástrojů na podporu rozhodování). K obvyklým chybám patří obava z nového a neznámého, nedostatek informací potřebných pro rozhodování, ale i neochota brát na sebe riziko za špatná rozhodnuti (Veber, 2012). Je nutné pochopit, že někdy ideální řešení neexistuje. Každý rozhodovatel si uvědomuje důsledky svého rozhodnutí. Zároveň ví, že nikdo nerozhoduje bezchybně. Kriticky smýšlející rozhodovatel se nejdříve zaměřuje na prioritní rozhodnutí a nezdržuje se méně důležitými (Veber, 2012).

Při klasifikaci rozhodovacích procesů v teorii rozhodování se jako jedno klasifikační hledisko uplatňuje subjekt rozhodování. Rozhodovací procesy člení do dvou kategorií, a to na procesy s individuálním subjektem rozhodování a kolektivním subjektem rozhodování, označovaným jako participativní rozhodování.

Participativní rozhodování v ošetřovatelství

Participativní rozhodování má významné přednosti i své nedostatky. Mezi jeho přednosti patří především vyšší kvalita rozhodování vlivem zvýšeného rozsahu informací a zna­lostí, lepším pochopením problému, rozšířením spektra přístupů k jeho řešení. Uplatnění předností participativního rozhodování závisí na existenci kooperativní atmosféry a vztazích mezi členy skupiny. Účast při řešení rozhodovacích problémů znamená, že si sestry jako členové skupiny osvojují dovednosti nezbytné pro kvalitní řešení rozhodovacích problémů. Rozhodovací proces je tedy současně procesem učení (Švecová, Fotr, 2010).

Vyšší míra participace umož­ňuje získat zkušenosti a návyky, jak se k sobě vzájemně chovat. Podporuje spolupráci členů skupiny. Týmová práce vede ke sdělování informací, zkušeností a dovedností. Členové týmu poznávají, že přínos každého z nich je pro řešení problému jedinečný. Učí se vzájemně si důvěřovat a spoléhat se jeden na druhého (Švecová, Fotr, 2010). Podporuje se integrace individuálních cílů s cíli organizace. Roste loajalita k organizaci. Ovlivňuje příznivě postoj k manaže­rům (Švecová, Fotr, 2010). Dochází k vyšší spokojenosti zaměstnanců, manažerů a hlavně pacientů. Je příznivější – podnětné prostředí, rozvíjí se společné cíle. Optimálně se využívají sesterské dovednosti, což pozitivně ovlivňuje rozvoj zdravotní péče (Hood, 2014). Značný význam pro volbu vhodné míry participace má povaha řešených rozhodovacích problémů. Obecně platí, že vyšší míra participace je vhodná pro řešení špatně strukturovaných rozhodovacích problémů, kde je třeba spojit informace, znalosti a názory více subjektů. Tato rozhodování provádí skupina profesionálů schopných rozhodovat o záležitostech z oblasti, ve které jsou experty (Harrington et al., 2014). Jedná se o zajištění nejoptimálnějšího budoucího stavu. Výsledkem tohoto rozhodnutí je konsensus.

Mezi nejvýznamnější nevýhody participativního rozhodování patří především vyšší časová náročnost, možná individuální do­minance, nákaza chybami ostatních členů skupiny, možnost vyloučení progresivních variant řešení, skupinové myšlení (snaha dosáhnout shody místo hledání nejlepší varianty) a sociální lenost (Švecová, Fotr, 2010).

Bariéry v rozhodování u sester

Klíčovou bariéru v rozhodovacích procesech spatřuje Hoffman (2004) v nedostatečné participaci sester v rozhodovacím procesu. Historicky byla rozhodování v ošetřovatelství autoritářská s minimálním vlivem ošetřovatelského personálu a to zejména, co se týkalo institucionálních záležitostí. Sestry byly limitovány zejména ve své profesionální autonomii.

Často je rozhodování v ošetřovatelství považováno za rozhodování podléhající medicínským rozhodnutím (Courtney, McCutcheon, 2010). Jak uvádí Kilíková a Jakušová (2008), nedostatek moci v rukách sester manažerek má za následek submisivní postavení a nerovnocennost při rozhodování na jednotlivých úrovních. Nedostatek formální moci má za následek absenci ošetřovatelství při rozhodování ve zdravotnickém týmu. Podpora rozhodování je třeba zejména vzděláváním sester tak, aby věděly, jak se rozhodovat a to na všech úrovních. Je třeba udržovat jejich informovanost o postupu a zajištění informací tzv. z první ruky. Je nutná otevřenost pro využívání inovací. Úspěšná sestra je ta, která zůstává informována o rozhodnutích na různé úrovni organizace a rozhoduje pouze o záležitostech, vyplývajících z její odbornosti. Sestra odporuje implementaci rozhodnutí (Roussell, Roussel, 2011).

Závěr

Rozhodování je významným elementem sesterské práce. V ošetřovatelství není pouze výsadou sester pracujících na některé z úrovní managementu. Sestry jsou spolutvůrci rozhodování v rámci multidisciplinárního týmu v mezích svých kompetencí. V oblasti vyžadujících zásadní změny je vhodnější participativní rozhodování než individuální. Schopnosti sestry rozhodovat se rozvíjí prostřednictvím vzdělávání a rozsáhlé praxe s vhodnými příklady. Řada autorů poukazuje na skutečnost, že autonomní rozhodování má vliv na pracovní spokojenost, produktivitu činností v organizacích. Sestry na manažerských pozicích mohou zvýšit možnost zapojení všech sester do rozhodování v oblasti péče o pacienty, v interdisciplinárních týmech a komisích. Podněcují sestry pro účast v dalších organizacích a vládních systémech (Roussel, Roussel, 2011). Vytváření sítí a sdružování sester je prováděno se záměrem ovlivnit rozhodnutí. Sestry se mají možnost podílet na rozhodnutí například prostřednictví zájmových skupin a profesních organizací. Black (2014) rovněž uvádí, že profesní organizace sester využívají kolektivní moci k ovlivnění politických rozhodnutí. Výše uvedené skutečnosti by měly poukazovat na to, aby si sestry v ČR uvědomily svůj význam rozhodování a silný vliv kolektivní a multidisciplinární spolupráce. Sestry představují nejpo­četnější skupinu zdravotnických pracovníků a mají tedy možnost významně ovlivnit svou vlastní budoucnost. Možnost a prostor rozhodovat se, je motivačním faktorem pro sestry ve všech pozicích. Otázkou však zůstává vymezení kompetencí sester, důvěra veřejnosti a zejména zájem samotných sester o rozhodovací pravomoci.

Seznam bibliografických odkazů

ALTMAN, T. K. 2007. An evaluation of the seminal work of Patricia Benner: Theory or philosophy? In Contemporary Nurse, 2007, vol. 25, no. 1-2, pp. 114-123.

BENNER, P. et al. 2009. Expertise in nursing practice: caring, clinical judgment & ethics. New York : Springer Publishing Company, 2009. 528 p.

BLACK, B. P. 2014. Proffesional Nursing – Concepts and Challenges. St. Louis : Elsevier Sounders, 2014. 452 p.

CATALANO, J. T. 2011. Nursing Now!: Today's Issues, Tomorrows Trends. Sydney : Churchill Livingstone, 2011. 736 p.

COURTNEY, M. – MCCUTCHEON, H. 2010. Using Evidence to Guide Nursing Practice. Chatswood : Churchill Livingstone, 2010. 240 p.

COOKE, H. – PHILPIN, S. 2008. Sociology for Nursing and Healthcare. London : Elsevier, 2008. 232 p.

DELAUNE S. C. – LADNER, P. K. 2011. Fundamentals of Nursing: Standards and Practice.  Delmar : Cengage Learning. 2011. 1504 p.

DOWDING, D. 2009. Commentary on Banning M. A review of clinical decision making: models and current research. In Journal of Clinical Nursing, 2009, vol. 18, no. 2, pp. 309-311.

Ellis, J. R. – Hartley C. L. 2008. Managing and coordinating nursing care. Hongkong : Lippincott Williams & Wilkins, 2008. 570 p.

HARRINGTON, M. et al. 2014. Decision-Making in Nursing. New York : Jones and Bartlett, 2014. 208 p.

HOFFMAN, K. 2004. Barriers to clinical decision making in nurses in Australia. In Journal of Advanced Nursing, 2004. vol. 21, no. 3, pp. 8-13.

HOOD, L. J. 2014. Conceptual Bases of Professional Nursing. Baltimore : Lippincott Williams a Wilkins, 2014. 640 p.

HUSTED, J. H. 2007. Ethical decision making in nursing and health care the symphonological approach. New York : Springer., 2007. 352 p.

KELLY, P. 2012. Nursing Leadership & Management. Delmar : Cengage learning, 2012. 776 p.

KILÍKOVÁ, M. – JAKUŠOVÁ, V. 2008. Teória a prax manažmentu v ošetrovateľstve. Martin : Osveta, 2008. 148 s.

LIPE, K. S. – BEASLEY, S. 2004. Critical Thinking in Nursing: A Cognitive Skills Workbook. Philadelphia : Lippincott W & W, 2004. 337 p.

MARKOVÁ, E. 2013. Pracovní strategie sester na řídích pozicích. Č. Budějovice : ZSF JU, 2013. 167 s. Disertační práce.

OREM, D. E. 1995. Nursing: Concepts of practice. St. Louis : Mosby, 1995. 237 p.

PEATE, I. 2006. Becoming a Nurse in the 21st Century. London : John W&S, 2006. 522 p.

ROUSSEL, L. – RUSSEL, S. 2011. Management and Leadership for Nurse Administrators. Sudburry : Jones and Bartlett, 2011. 826 p.

STANDING, M. 2007. Clinical decision-making skills on the developmental journey from student to registered nurse: a longitudinal inquiry. In Journal of Advanced Nursing, 2007, vol. 60, no. 3, pp. 257-269.

SWANSBURG, R. C. – SWANSBURG, R. J. 2002. Introduction to Management and Leadership for Nurse Managers. Sudburry : Jones and Bartlett, 2002. 638 p.

ŠVECOVÁ, L. – FOTR, J. 2010. Manažerské rozhodování: postupy, metody a nástroje. Praha : Ekopress, 2010. 474 s.

THOMPSON, C. – DOWDING, D. 2009. Essential Decision Making and Clinical Judgement for Nurses. Sydney : Churchill Livingstone, 2009. 288 p.

VEBER, J. et al. 2012. Management: základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. Praha : Management, 2012. 734 s.

WHO. 1997. European Conference on Nursing, Nursing in Europe: A Resource for Better Health. WHO : Regional Publications, 1997. 278 p.

Kontakt

Mgr. Andrea Scholzová Festová
Katedra ošetřovatelství a porodní asistence ZSF JU
U Výstaviště 26
370 05 České Budějovice
Česká republika
E-mail: festova@gmail.com

Prijaté: 8. 10. 2014
Akceptované: 11. 5. 2015